Ferienhaus Micki in Tschechien


 
 
Ein paar Auszüge aus unseren letzten Übersetzungen
 
Natürlich kann die Qualität einer Übersetzung nur jemand beurteilen, der auch beide Sprachen perfekt beherrscht....
;-)
 
zu übersetzen: von uns übersetzt:
Es tat und tut mir oft weh, dass ich nicht noch mehr an deinen Gedanken und deinem Wissen teilhaben kann. Gerne erinnere ich mich an einen sehr ausgedehnten Spaziergang mit dir auf der Kleinseite und über die Insel Kampa, als du mir viel von deinen Erlebnissen an diesen Orten, aus der Geschichte und von Personen dieser Orte erzähltest. Ich hätte dir noch lange gerne zugehört. Es tut und tat mir weh, dass ich dir nicht mehr von dem, was ich weiss, erfahren habe, denke und fühle, erzählen kann. du weißt, ich habe innerlich oft laut geschrieen, wenn ich dir etwas erzählen wollte und die Worte nicht fand oder Zuflucht nehmen musste zu Worten, die ich zwar kannte, die aber nicht genau dies ausdrückten, was ich sagen wollte. Ich weiss, es war/ist auch für dich nicht einfach, mein Kauderwelsch mit tschechischem Einschlag zu verstehen. Du hast mich unterstützt, wo du konntest - muj trener - und auch dies ist ein Grund, warum ich deine Sprache so gerne bekommen habe. Často mne bolelo a bolí, že se nemůžu ještě více podílet na Tvých myšlenkách a vědomostech. Ráda si vzpomínám na velmi rozsáhlou procházku s Tebou po Malé Straně a přes Kampu, jak mnoho jsi mně vyprávěl o svých zážitcích z těchto míst, o jejích historii a o osobách z těchto míst. Naslouchala bych Ti ráda ještě dlouho. Bolelo a bolí mne, že i já Ti nemohu vyprávět o tom co vím, co jsem prožila, na co myslím a co cítím. Ty víš, že jsem vnitřně často hlasitě křičela, když jsem chtěla něco říci a nenalézala jsem slova, nebo jsem musela použít slov, která jsem sice znala, ale která nevystihovala přesně to, co jsem chtěla vyjádřit.. Vím, že nebylo a není ani pro Tebe lehké porozumět mé češtině, kde pletu páté přes deváté. Podporoval jsi mne jak jsi mohl - můj trenére a také to je důvod, proč jsem Tvůj jazyk tak ráda přijala.
Ich habe mir viele Gedanken gemacht, wie es sein würde, wenn Miroslaw einmal erwachsen wird und wissen will, wer sein Vater ist. Was soll ich ihm dann sagen? Ich habe damals einen Spermatest durchführen lassen, um eine Sicherheit zu haben, für den Fall, daß ich keine Arbeit und kein Geld finde würde. Ich wußte zwar, wer der Vater ist, aber ich wollte, daß niemand daran zweifeln kann. Ich habe sehr mit mir gekämpft, und deshalb schreibe ich jetzt diesen Brief an Sie und nicht an G., weil ich glaube, daß Sie als Frau und als seine Schwester meine Lage besser verstehen können. Ich weiß, ich würde damit nicht leben können, wenn ich Miroslaw nicht sage, wer sein Vater ist. Ich habe doch die Pflicht beiden gegenüber. Ich weiß auch, daß Miroslaw irgendwann seinen Vater kennenlernen will, ihn vielleicht fragen wird, warum G. sich nicht um sein Kind gekümmert hat. Ich finde, beide sollten voneinander wissen und die Möglichkeit haben, wenn sie dies wünschen, Kontakt aufzunehmen. Trápila jsem se tím, jak to bude, když jednou bude Miroslav dospělý a bude chtít vědět, kdo je jeho otec. Co bych mu měla říci? Nechala jsem si tedy udělat spermatest, abych měla jistotu pro ten případ, že nenajdu žadnou práci a nebudu mít peníze. Věděla jsem sice kdo je otec, ale chtěla jsem, aby o tom nikdo nemohl pochybovat. Sama se sebou jsem velmi bojovala a proto píši tento dopis Vám a ne G., protože věřím, že Vy jako žena a jako jeho sestra mou situaci můžete lépe pochopit. Vím že nebudu moci žit s tím, aniž bych Miroslavovi řekla, kdo je jeho otec. Mám přece povinnost vůči oběma. Vím také, že Miroslav bude někdy chtít svého otce poznat, a zeptat se ho, proč se o své ditě nestaral. Podle mně, oba by se o sobě měli dozvědět a mí možnost, když si to budou přát, navázat kontakt
 
Mein heutiges Schreiben sollte nicht als Kritik verstanden werden, sondern als Sorge, die ich mir um das Ansehen einer der ältesten Universitäten in Europa mache. Sehen Sie deshalb mein heutiges Schreiben als Anregung an, einen Selbstreinigungsprozeß der Karlsuniversität in Prag durchzuführen. Ich rege deshalb an, die Angelegenheit weitestgehend universitätsintern zu klären, aber in jedem Fall den beiden Doktoranden die Doktorwürde abzuerkennen.
 
Herr Xyz  hat das Schreiben der Universität vom 30.06.2000 und die Verbreitung dieses Schreibens zum Anlaß genommen, bereits umfangreiche Schadenersatzansprüche anzukündigen. Dies bedeutet, daß Herr Xyz aufgrund des Ihnen vorgelegten Schreibens der Karlsuniversität vom 30.06.2000 glaubt, auch noch finanzielles Kapital aus diesem Vorgang schlagen zu können.		 Mému dnešnímu dopisu nerozumějte prosím jako kritice, ale spíše jako obavě, kterou mám o vážnost jedné z nejstarších universit v Evropě. Proto vězměte, prosím, můj dopis jako podnět (popud) na provedení samočistícího procesu na UK v Praze. Ja dávám popud k dalekosáhlému objasnění uvnitř university ale v každém případě k odejmutí doktorské hodnosti oběma doktorantům.
 
 
 
Pan Xyz již vzal psaní z 30.6.2000 a rozšíření tohoto dopisu jako podnět k obsáhlým požadavkům na odškodnění. To znamená, že pan Xyz věří tomu, že na základě Vám již předloženého dopisu UK ze dne 30.6.2000, může mít ještě finanční výhody z celé zaležitosti.
 
Wieso diese Dissertationen im Sommer 2001 plötzlich da waren, während sie noch im Sommer 2000 fehlten, ist ein Geheimnis, das die Karlsuniversität Prag mir bis heute nicht schlüssig erklären konnte. Mir ist vorgehalten worden, die Erklärung vom 30.6.2000 stamme aus dem Archiv. Die Dissertationen seien aber in der Abteilung für Wissenschaft und Forschung der philosophischen Fakultät für jedermann einsehbar gewesen. Dem steht entgegen, daß mein Gewährsmann, Herr Yxz, sich zunächst an die philosophische Fakultät, Herrn Prof. Dr. Yyz, wandte, und Herr Prof. Yyz Herrn Yxz erklärte, er habe die Doktorarbeiten in der philosophischen Fakultät gerade nicht finden können. Gerüchtweise wird behauptet, Frau Dr. Yyy habe die Dissertationen "aus Versehen" bei ihren privaten Unterlagen im eigenen Schreibtisch aufbewahrt und "vergessen", sie in die Universitätsbibliothek einzuordnen.
 
Ebenso konnte mir bis heute niemand schlüssig erklären, warum die Namen der beiden Herren im Juni 2000 im Register der Doktoranden der Karlsuniversität nicht zu finden waren, jetzt aber plötzlich auftauchen.
 
Ergänzend ist hinzuzufügen, daß das deutsche Fernsehen, das sich ebenfalls bereits für den Fall interessiert hat, bis heute angeblich die Doktorarbeiten der Herren Abc und Cde nicht zu Gesicht bekommen hat.		 Proč disertace v létě roku 2001 najednou byly na světě, zatímco v létě 2000 ještě chyběly, je tajemstvím, které mně UK v Praze do dnešního dne nemohla logicky vysvětlit. Bylo mně vytýkáno, že sdělení ze dne 30.6.2000 pochází z archivu. Disertace ale byly v oddělení pro vědu a výzkum fil. fakulty pro každého k dispozici. To se neslučuje s tím, že pan Yxz, kterému důvěřuji, se nejdříve obrátil na fil. fakultu pana prof. Dr. Yyz a pan prof. Yyz panu Yxz sdělil, že doktorské práce na fil. fakultě nemohl najít. Kololovaly pověsti, že paní Dr. Yyy uschovala "omylem" disertace mezi její soukromé věci v jejím psacím stole a "zapomněla" je zařadit do knihovny university.
 
 
 
 
 
 
Také mně do dnešního dne nikdo nemohl logicky vysvětlit, proč jména obou pánů v červnu 2000 nebyla v registru doktorantů UK nalezena, ale teď najednou tam jsou.
 
 
Ještě musím dodat, že německá televize, která se také o tento případ zajímá, si do dneška údajné doktorské práce pánů Abc a Cde nemohla prohlédnout.
 
Janovým (Johannovým) synem byl podle Siebmachera Oldřich, který je uveden v závěti Zdeňka Kladenského. Problém je v tom, že August Sedláček (v Ottovi slovníku) se shoduje se Siebmacherem jen na Oldřichovi. Oldřich měl podle něj bratra Václava, otcem obou byl Mikuláš, jejich dědem pak Jetřich. Jana (resp. Jana Jiřího) uvádí až v VIII. svazku Hradu, kde jeho úmrtí datuje, ve shodě se Siebmacherem, do roku 1526 a podobně jako Siebmacher mu za manželku přisuzuje Maruši z Kladna. Téhož Jana Jiřího s týmž datem úmrtí dokládá s odkazem na text náhrobku v kladenském kostele Wirth,10) který se však dopustil omylu a část chybějící datace na náhrobku si vydedukoval. Bohužel mylně, pravděpodobně proto, že mu to napovídaly o šestnáct let dříve vydané Sedláckovy Hrady. Náhrobek nesoucí jméno Jana Jiřího (dnes v chodbě kladenského zámku) totiž začíná textem, v němž byly dvě číslice letopočtu úmrtí kdysi uraženy. Patrné z nich je pouze koncové "26". Dataci výak upřesňuje den úmrtí, "v neděli den po Nalezení sv. Kříže". Stačí nahlédnout do Emmlera, abychom zjistili, že se v žádném případě nemohlo jednat o rok 1526, kdy Nalezení sv. Kříže nepřipadá na sobotu. Připadá výak na ni roku 1626. Jde tedy nade vší pochybnost o náhrobek spolehlivě doloženého Jana Jiřího Žďárského a na Kladně, syna Ctibora Tiburcího a pěstouna Floriana Jetřicha, jak uvidíme dál. Zajímavé je, že správné datum úmrtí tohoto Jana Jiřího kromě Siebmachera nikdo neuvedl.


 Jan's (Johann's) Sohn war nach Siebmacher Oldoich, der im Testament von Zdenik Kladenský aufgeführt ist. Das Problem besteht darin, daß August Sedláeek (in Otto's Wörterbuch) mit Siebmacher nur bei Oldoich übereinstimmt. Oldoich hatte seiner Meinung nach einen Bruder Václav, deren beider Vater war Mikuláš und deren Großvater Jetoich. Jan (resp. Jan Jioí) führt er erst im VIII. Band Hrady an, wo er seinen Tod in Übereinstimmung mit Siebmacher auf das Jahr 1526 datiert und ähnlich wie Siebmacher spricht er ihm als Ehefrau Maruša von Kladno zu. Den genanntem Jan Jioí mit dem gleichen Todesdatum beschreibt, mit einem Verweis auf den Grabsteintext in der Kirche in Kladno, Wirth,10) der allerdings einen Fehler beging und den fehlenden Teil des Datums auf dem Grabstein deduzierte. Leider falsch, wahrscheinlich deshalb, weil ihm das die um sechzehn Jahre früher erschienenen Hrady von Sedláeek verrieten. Der Grabstein mit dem Namen Jan Jioí (heute in einem Gang des Schlosses in Kladno) trägt nämlich einen Text, bei dem zwei Jahreszahlen des Todesdatums irgendwann abgeschlagen waren. Erkennbar ist nur die Endzahl "26". Dieses Datum wird durch den Todestag genauer bestimmt, "am Sonntag dem Tag nach Nalezení sv. Koíže". Es genügt ein Blick in den Emmler um festzustellen, daß es sich niemals um das Jahr 1526 handeln konnte, in dem der Nalezení sv. Koíže nicht auf Sonnabend fällt. Er fällt jedoch auf ihn im Jahre 1626. Es handelt sich also wie zweifellos und zuverlässig bewiesen um den Grabstein von Jan Jioí Žiárský, Sohn von Ctibor Tiburcí und Vormund von Florian Jetoich, wie wir weiter sehen werden. Interessant ist, daß das richtige Todesdatum dieses Jan Jioí außer Siebmacher niemand angeführt hat.